Bulí, bulí, bulíček, koupíme mu dudlíček.
Taky vám někdy rodiče říkali: „Tak už přestaň bulet! Nebreč už!“? Jo, ale jak přestat, když zrovna prožíváte srdceryvný zážitek?
Taky vám někdy rodiče říkali: „Tak už přestaň bulet! Nebreč už!“? Jo, ale jak přestat, když zrovna prožíváte srdceryvný zážitek?
Každý z nás, už jsme někdy něco ztratili. Tak třeba já bych mohl mít rekord ve ztrátě deštníků. Nevím už, kolik jich bylo, ale pokaždé, když jsem si vzal deštník ven, tak jsem se domů vrátil bez něj. Jindy však ztráta může mít mnohem větší hodnotu. Někdy jsou to ztracená přátelství a vztahy, ztracená důvěra či příležitost a nebo ztráta někoho blízkého. Je tedy spousty věcí, které můžeme ztratit, ale je jedna z těch, kterou nikdy ztratit nelze.
Bible není jen tak nějaká kniha. Bible je fenomén, který může být vysvětlen jen jedním způsobem – je to Boží Slovo. Není to kniha, kterou by člověk napsal, kdyby mohl. Tato kniha nemůže být lidským produktem. Podívejme se na některé biblické principy, které to potvrzují.
Bible má autoritu! Bible je tou nejvyšší a konečnou autoritou! Bible má odpověď na každou otázku! Na Bibli mohu uvrhnout svůj život s jistotou, že nikdy nebudu zklamán!
Když něco dělám a někdo mi začne radit většinou se rozzlobím. Přijmout opravu totiž požaduje pořádný kousek pokory.
Když neposloucháme své rodiče, tak je to rmoutí, a když dostaneme dobrou známku, tak mají radost. Tak nějak to bylo, když jsme byli malí.
Mnozí z nás se snaží proměnit své chátrající tělo v lepší v posilovnách, aerobiku a nebo na míčích. Jednou však bude proměněno kompletně.
Jsme členy EU a lze cestovat již bez pasu, prostě jen tak, na „občanku“. To jsou výhody, plynoucí z našeho občanství. A co kdybychom měli občanství dvě?
Kdo je mým bohem? A nebo, co je mým bohem? A nebo tvrdíte, že jste nevěřící? Nevadí, vždyť to, co zabírá první místo našich životů je náš bůh, ať tomu chceme věřit nebo ne. Prostě každý má svého boha, kterého uctívá.
Všichni jsme už asi slyšeli heslo: „Kdo není s námi, je proti nám“. Platí to ve válce, ale i v křesťanství. Neutralita neexistuje. Nelze totiž mít „neutrální“ názor. Buďto souhlasím a nebo ne. Posledním řešením je apatie, neboli netečnost, a nezájem znamená, že nejsem ochoten pomoci, když je potřeba, a je to takové tiché „ne“. Většinou proto, abych se do ničeho „nenamočil“, když bych měl vyjádřit svůj názor. Do jaké kategorie, bych asi spadal já, kdyby došlo na „lámání chleba“?