Naší nadějí je nebe. Kdo nám, ale o něm poví?
Dnes ve světě, ale i v křestanství je spousta názorů. Vždyt skutečně, co člověk to názor, ale jednotu přinese pravda. Ne relativní, ale ta skutečná pravda – absolutní.
Dnes ve světě, ale i v křestanství je spousta názorů. Vždyt skutečně, co člověk to názor, ale jednotu přinese pravda. Ne relativní, ale ta skutečná pravda – absolutní.
Určitě znáte příběh brouka, který si před sebou valí tu svojí kuličku, a když ji vyvalí až na vrchol kopce, tak se mu zkutálí a on musí začít znovu. Kdyby ten kopec neměl vrchol a byl by nekonečný, tak by to vzdal, ale protože ten vrchol toho kopce je vidět, tak má motivaci kutálet.
Nemůžeme dát co nemáme. Chce-li někdo chleba, musím jej nejprve mít, abych jej mohl darovat. Naše ruce a naše srdce nemůžou být prázdné a pokud jsme křestané, tak máme vždy co dát, protože jsme tolik toho přijali.
A co je to hodně nebo málo? Stačí ráno a večer? Některým lidem je to dost, když se pomodlím jen o vánocích. Můžou ale být i lidé, kteří se modlí 3x denně jako třeba Daniel v Babylonském zajetí (Dan 6:10). Bible však v knize Koloským říká, že se máme modlit “stále”.
Tajemství Boží milosti a toho co nám přináší je mnohem více, než co si kdy dovedeme představit. Nejedná se o „přijímání pod obojí“, nemyslí se tím přístup k eucharistii, chlebu a vínu (Tělu a krvi Páně), jak učí některé církevní instituce. Rozdělování (udílení) Boží milosti totiž není, nikdy nebylo a nebude rolí církve, ale vždy Boha.
Dovedli jej před krále, vrhl se k zemi a žebral o milost. Věděl, že je vinen. Ještě chvíli mu v uších zaznívala jeho vlastní slova „milost, milost“ a pak už jen čekal. Byl králi skutečně vydán na milost a nemilost a ve svém strachu si ani nedovolil pozvednout oči, vdechoval prach země a čekal.
Je to jako by to byl had, který roste tím, že jí svůj vlastní ocas. Nicméně tento princip je zázračně skutečně pravdivý.
(engl. State and Standing) Vážení čtenáři, velice jsem se těšil, jak vás opět provedu jednou z knih Bible a tentokrát to bude kniha Koloským. A hned už tady na začátku od prvních veršů objevujeme poklady Svatého Písma. Ale ted už ke Koloským:
Jaká je smrt a co to vlastně znamená? Co je na té „druhé straně“? A je tam vůbec něco? Pokud ano, jak moc budeme překvapeni? Máme se bát a nebo ne? A jak ji budeme zakoušet? Tak tohle jsou otázky, na které každý hledá odpověď. A pokud ne, tak to není z nezájmu, ale ze strachu. Ze strachu z odpovědnosti za tento život, kterou by existence posmrtného života přinesla.
Tak to v životě chodí, že jednou jsme dole, jednou nahoře. Jednou se nám daří a pak se nám nedaří. „Nahoře“ může znamenat, že nemáme problémy s financemi, jsme zdraví, všechny naše vztahy fungují bez problémů, jsme oblíbeni. Nejraději bychom stále byli jen nahoře a užívali si život bez problémů.