Amen je slovo Hebrejského původu a znamená „stabilní“, figurativně „důvěryhodný“, příslovečně „jistě“, velice často je použito jako interjunction „nechť se tak stane, staň se, budiž, a vskutku“ – amen.

Slovo „amen“ je jedno z nejvýznamnějších slov vůbec, bylo převzato přímo z Hebrejštiny do Řečtiny Nového Zákona, posléze do Latiny, Angličtiny, Češtiny a dalších jazyků, takže se stává prakticky universálním slovem. Jedná se o nejznámější slovo v lidské řeči a je přímo spojeno, fakticky skoro identické, k Hebrejskému slovu „věřit“ (aman), neboli „věrný“, a stává se tak vyjádřením naprosté důvěry a spolehnutí se.

Toto Hebrejské slovo znamená pevný, neochvějný a z toho pak také význam věrný ve Zj 3:14. V Isa 65:16 se v ekumenickém překladu objevuje „v Bohu pravém“, což v Hebrejštině doslova znamená „Bůh Amen (elohiym amen)“. Slovo „Amen“ je velice často používané naším Spasitelem, aby dodal důraz svým slovům viz. Jan3:3. Je také použito jako epithet samotného Pána Ježíše Krista ve Zj 3:14. Občas se nachází, někdy i zdvojeně, na konci modliteb (Žalm 41:13, 72:19, 89:52) na potvrzení slov a jako náznak jejich vyplnění. Používá se také jako stvrzení přísahy (Nu 5:22, De 27:15-26, Ne 5:13, 8:6). V ranných církvích bylo běžným zvykem pro shromáždění říci „Amen“ na konci modlitby (1Kor 14:16), neboť zaslíbení Boží jsou Ano a Amen a všechna jsou pravdivá a jistá, 2Kor 1:20.

Isa 65:16 Kdo si bude v té zemi dávat požehnání, bude si je dávat v Bohu pravém. Kdo bude v té zemi přísahat, bude přísahat při Bohu pravém. Jan 3:3 Ježíš mu odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu (var. shůry), nemůže spatřit království Boží“. Zj 3:14 Andělu církve v Laodikeji piš: Toto praví ten, jehož jméno jest Amen, svědek věrný a pravý, počátek stvoření Božího. 2Kor 1:20 Ke všem zaslíbením Božím, kolik jich jen jest, bylo v něm řečeno „Ano“. A proto skrze něho zní i naše „Amen“ k slávě Boží.

zdroj:MHCC, OLB