2Tim 4,8 říká, že korunu spravedlnosti dostanou v nebi ti, kteří milují jeho příchod. Zjevení 1,3 říká, že jsou požehnaní ti, kteří čtou slova této knihy, knihy budoucích věcí a příchodu Pána Ježíše Krista. Těšit se na příchod Pána je překrásné, ale jaký je můj motiv? Jsou dokonce i tací, kteří milují Pána celým svým srdcem, ale na Jeho příchod se netěší. Tak teď abych to vysvětlil. Pokud se těším do nebe jako na kataklismické zakončení epochy dějin a finální posvěcení a vykoupení z těla smrti tak pak je to správně. Je mi to radostí, protože vím jak Bůh je věrný a budu se s ním setkávat s připraveným srdcem. Pokud však procházím v životě nepříjemnými okolnostmi a vzývám příchod Pána jen proto, abych si ulevil, jednám jako Eliáš, který po svém vítězství na Karmelu chtěl umřít (1Král19,4) a měl již života dost. Nebe není tzv. „útěk od reality“. Netěším se do nebe proto, že už to tady nemůžu vydržet, ale pro společenství s Kristem. A pak jsou také ti, kteří se tam zas netěší. Mezi ně spadá spousty svobodných, kteří v modlitbách sice říkají Maranatha – Pane přijď, ale až po svatbě. Slyšel jsem dokonce o takových, kteří, se brali jen proto, aby o nic nepřišli, protože si už mysleli, že Pán přijde brzy. Nikdo nezná dne ani hodiny, jen Otec, který je v nebesích, a věřte, že se Kristus už velice těší na svojí nevěstu. Buďme mu tedy tou překrásně zamilovanou nevěstou. To vše uvádím jen pro to, abychom se do nebe skutečně těšili, ale především proto, abychom tam vstoupili s těmi správnými motivy. Těšme se s tím správným motivem lásky a vztahu.