Samota? Jedna studentka nejmenované švédské university na otázku co je to smrt, po chvilce rozvahy odpověděla: „Asi něco jako, když jste na internetu a najednou vám někdo odpojí kabel a vy ztratíte veškerý kontakt a komunikaci s okolním světem.“ Někdo jiný zase řekl, že smrt jsou dveře. Záměrně jsem vybral tyhle myšlenky, protože vyjadřují zajímavý názor a jejich pohled o mnohém mluví, nicméně ani jedna z nich nevyjadřuje pravdu úplnou, spíše kombinace obou.

Zodpovědnost. Názorů na to, co to ta smrt je a jaké to je, je nespočet, ale pravda je jenom jedna. Bible jako jediná kniha daná od Boha má správnou definici smrti. Takové názory jako nihilismus, neboli stav nebytí, reinkarnace, kdy člověk je vrácen zpět, aby mohl vše napravit apod., jsou jen pokusy o únik ze zodpovědnosti, která každého z nás čeká. Proto jsou tak populární počítačové hry, protože jejich krvavá krutost je smazána tím, že máte mnoho životů k nápravě, a když je GAME OVER tak můžete začít znovu a s čistým štítem, START. Život však není hrou, kde jakákoliv odpovědnost za chybu je smazána, život přináší zodpovědnost. Smrt bychom však mohli krátce definovat dvěma slovy. Stav a Přechod. At už se jedná o jakoukoliv smrt, vždy bude spadat do jedné z těchto dvou kategorií. Tak např.: Duchovní smrt je stav, ve kterém se nalézá nespasený člověk. Fyzická smrt je pak přechod do věčnosti, která u spasených vede k věčnému životu a u nespasených k věčné smrti, což je opět stav, tentokrát však již neměnný a nevratný. Židům 9:27 A jako každý člověk jen jednou umírá, a potom bude soud,

Původ smrti. Až se nějaké dítě v slzách bude ptát proč, budete už znát odpověd. A ani vy sami už nebudete rozčilení, až se to stane kolem vás. Právě naopak, pochopení nás dovede ke ztišení se, nebot si opravdu uvědomíme, že Bible má opět pravdu. Ted poznáme odkud „vítr vane“, a kde se ta smrt vlastně vzala, ale později si povíme i věci, které málo kdo zná. Jen napovím, že ne všichni zemřeme, ale to už bych předbíhal. Ted se tedy podíváme na její původ. První zmínka o smrti je již v první knize Bible Genesis: Genesis 2:17Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti." Genesis 3:4 Had ženu ujišťoval: "Nikoli, nepropadnete smrti. Boží varování je jasné a had samozřejmě lhal. Tou úplně první smrtí, se kterou se Adam a Eva setkali se netýkala přímo jich, ale někoho, kdo zastoupil dočasně jejich místo, někoho, kdo byl úplně nevinný. Jednalo se o zvířecí obět: Genesis 3:21Hospodin Bůh udělal Adamovi a jeho ženě kožené suknice a přioděl je. Nedovedeme si asi ani představit jaké takové setkání se smrtí muselo být. I nás to bolí, když slyšíme, že někdo blízký umře. V tomhle případě umřelo nevinné zvíře, kvůli nim a jednalo se o první smrt vůbec v historii světa. Hned potom zakusili to, co Bible definuje jako duchovní smrt. Ta už se týkala přímo jich samých a to co zakusili bylo okamžité oddělení od Boha se vším, co k tomu patří. Genesis 3:24Tak (Bůh) člověka zapudil. Východně od zahrady v Edenu usadil cheruby s míhajícím se plamenným mečem, aby střežili cestu ke stromu života. Ztráta společenství bolí moc. Ztráta společenství s někým blízkým bolí o to víc. A natož pak s někým, kdo vám dal život a kdo je sám zdrojem života. Proto ztrátu společenství s Bohem nevyhnutelně následuje smrt. A tak smrt vstoupila na scénu. Římanům 5:12 Skrze jednoho člověka totiž vešel do světa hřích a skrze hřích smrt; a tak smrt zasáhla všechny, protože (v něm, tj. v Adamovi) všichni zhřešili.

Téma smrti. Bible k tématu smrti rozhodně nemlčí a nenechává odpověd na našich doměnkách, ale velice přesně definuje co smrt je, kde se vzala, jak působí a mluví o její budoucnosti a také dává řešení. Hebrejsky (mut)-zemřít, (mawet, mamot)-smrt Řecky (apothnesko)-zemřít, (thanatos)-smrt Občas Bible používá metafory jako „spí“ (Mt 9:24) což však mluví pouze o tom, že se jednoho dne „probudí“ a ne, že je v nějakém stavu snění. Ale hlavně jedná se o tzv. eufemismus, který se běžně používá ve všech řečech a jde o to, že se v běžném jazyce použije zdrobnělina, aby výraz jako „zemřel“ apod. nezněl tak drasticky v tak vypjatý okamžik jakým umrtí je. (O tom, že zesnulí nespí, věřící i nevěřící, můžete také nalézt více viz. článek PEKLO). Bible zjevuje, že se jedná o oddělení nemateriální části člověka, duše (a ducha), od materiální části, těla. Tělo jde do hrobu, avšak zemřelý věřící je v momentě u Pána v bdělém vědomém stavu. 2 Korintským 5:8 V této důvěře chceme raději odejít z těla a být už doma u Pána.

Definice smrti – Oddělení, Přechod, Přebývání a Věčné oddělení. Asi tedy nejkratší a nejpřesnější definicí smrti jsou následující čtyři slova. Jedná se o „oddělení“ a „přechod“, kdy opouštíme tělo a projdeme na tzv. druhou stranu a pak následuje „přebývání“, to je naše věčné určení kde strávíme věčnost. Věřící jsou eskortováni anděly přímo k Bohu (před vzkříšením do Abrahamova lůna) a nevěřící do místa zvaného HADES později po proběhnuvším soudu Bílého trůnu do hořícího jezera, které je nazváno jako „druhá smrt“. Tím přichází konečné a úplné oddělení od Boha, od života, od naděje a jde o čtvrtou fázi „Věčné oddělení“. Lukáš 16:22 I umřel ten chudák a andělé ho přenesli k Abrahamovi; zemřel i ten boháč a byl pohřben. Zjevení 20:14, 21:8 Pak smrt i její říše byly uvrženy do hořícího jezera. To je druhá smrt: hořící jezero. Avšak zbabělci, nevěrní, nečistí, vrahové, cizoložníci, zaklínači, modláři a všichni lháři najdou svůj úděl v jezeře, kde hoří oheň a síra. To je ta druhá smrt." Vzhledem k tomu, že andělé odnášejí lidi k Bohu, se obecně věří, že jsou to právě démoni, kteří zase naopak berou lidi do pekla. Nasvědčuje tomu i mnoho dalších věcí, jako to, že démoni jsou padlí andělé a stále ještě je jim dáno být aktivními, výpovědi mnohých na smrtelném lůžku svědčí o vidění démoských bytostí, které se na umírající sápou a tito pak umírají v hrůzném křiku a ve strašných mukách jimiž jsou znetvořeny jejich tváře, zatímco na druhé straně existují výpovědi o pokojném umírání věřících, kteří viděli anděly.

Smrt a věřící. Již jsme naznačili, že je veliký rozdíl mezi smrtí věřících a nevěřících, ale nejen ve finálním určení, ale i v jejím průběhu. Žalm 23:4 Byť mi se dostalo jíti přes údolí stínu smrti, nebuduť se báti zlého, nebo ty se mnou jsi; prut tvůj a hůl tvá, toť mne potěšuje. Jeden malý chlapec se zeptal svého otce, jaké to je asi pro křestana umřít. Tatínek mu odpověděl: „Podívej se na támhleten přijíždějící kamion. Kdyby jsi stál před ním, tak
tě srazí, ale protože stojíme na chodníku, tak přes nás přeběhne jen jeho stín.“ Tahle ilustrace samozřejmě neznamená, že smrt nikdy nebude bolet (i když skutečně někdy nemusí pokud Bůh udělí speciální milost), ale mluví o tom, že se nás nedotkne, nebot Kristus zakusil smrt za nás. Asi by bylo nejlepší říct, že věřící umře, ale vyhne se smrti. Židům 2:9 Ale vidíme toho, který byl nakrátko postaven níže než andělé, Ježíše, jak je pro utrpení smrti korunován ctí a slávou; neboť měl z milosti Boží zakusit smrt za všecky. Jan 8:52 Židé mu řekli: "Teď jsme poznali, že jsi posedlý! Umřel Abraham, stejně i proroci, a ty pravíš: Kdo zachovává mé slovo, neokusí smrti navěky." Jan 3:16 Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Kristus za nás zakusil smrt – oddělení od společenství s nebeským Otcem, aby jsme my nikdy toto oddělení nezakusili. Nicméně Kristovo zakušení smrti za nás má i další význam, který odkryjeme, až smrtí projdeme. Sám Apoštol Pavel mluví o smrti beze strachu a má v ní naprostou důvěru a stejně tak i každý spasený smrtí jedině získá a je mu tedy určitým vysvobozením. To proto, že nám Kristus vydobil vítězství a smrt již nad námi nemá žádnou moc-autoritu. Filipským 1:21 Život, to je pro mne Kristus, a smrt je pro mne zisk. 1Korintským 15:55 Kde jest, ó smrti, osten tvůj? Kde jest, ó peklo, vítězství tvé?

Týká se smrt všech? Naprosto ANO a naprosto NE. Takové typicky české přísloví zní: „Nic není jisté, jenom smrt“. Ale ani to není pravda. Vysvětlím to. Nad nespaseným má smrt plnou moc a to ve všech čtyřech aspektech smrti, o kterých jsme již mluvili v definici tohoto slova. Každý nevěřící jednou umře, opustí své tělo (oddělení), pak přejde do pekla (přechod), a posléze mu bude určeno věčné místo ohnivého jezera, kde setrvá navěky (místo přebývání a Věčné oddělení od Boha navěky). U věřících je však tomu jinak. Věřící umře a opustí své tělo (oddělení), je eskortován do nebe (přechod) a zůstává navěky s Pánem (přebývání). Chybí zde čtvrtá fáze, protože nikdy neprožije hrůznost smrti, pouze umírání, a ani budoucí hrůzy (Věčného oddělení). Jednou takovou speciální vyjímkou v kategorii věřících jsou Enoch a Elijáš. Tito lidé jsou jediní v Bibli zmíněni, kteří nezemřeli, ale byli do nebe vzati zaživa. Židům 11:5 Henoch věřil, a proto nespatřil smrt, ale Bůh ho vzal k sobě. ‚Nebyl nalezen, protože ho Bůh přijal.‘ Ještě než ho přijal, dostalo se Henochovi svědectví, že v něm Bůh našel zalíbení. 2 Král 2:11 Pak šli dál a rozmlouvali. A hle, ohnivý vůz s ohnivými koni je od sebe odloučil a Elijáš vystupoval ve vichru do nebe. Poslední a další speciální kategorií lidí jsou věřící, kteří budou živi v době tzv. vytržení, kdy si Pán přijde pro ty, kteří jsou Jeho. Tito lidé se také vyhnou smrti. 1 Korintským 15:51-54 Hle, odhalím vám tajemství: Ne všichni zemřeme, ale všichni budeme proměněni, naráz, v okamžiku, až se naposled ozve polnice. Až zazní, mrtví budou vzkříšeni k nepomíjitelnosti a my živí proměněni. Pomíjitelné tělo musí totiž obléci nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost. A když pomíjitelné obleče nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost, pak se naplní, co je psáno: ‚Smrt je pohlcena, Bůh zvítězil!

Rozhodnutí. O tom, jaká tedy pro nás smrt bude, rozhodujeme sami. Je to rozhodnutí každého jednotlivce, zda přijme vírou obět Ježíše Krista a nebo zda ji odmítne. Rozhodnout se, ale můžeme ještě ted, dokud je čas. Židům 3:13, 15 Naopak, povzbuzujte se navzájem den co den, dokud ještě trvá ono ‚dnes’, aby se nikdo z vás, oklamán hříchem, nezatvrdil. Je řečeno: ‚Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce ve vzdoru!‘