Filipským 4:4Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se! „No jo,“ řeknou mnozí, „ale co když mi to okolnosti nedovolují!“ „No jo,“ já na to namítnu, „ale Bůh nám to dovoluje“. Co je větší, okolnosti, nebo Bůh? A navíc, Bůh se nikdy nemění, okolnosti pořád. Ale co je hlavní, Bůh by po nás nikdy nechtěl něco, co je nemožné. Ano, připustím, možná je to někdy nemožné, ale jen pokud žijeme ve starém Adamovi. To totiž náš starý Adam se rád utápí v hořkých emocích deprese a žalu a tak moc rád se lituje, chudáček jeden. Ano, asi máte pravdu, pro přirozeného Adama je to nemožné, ale Bůh po nás nikdy nechtěl, abychom žili přirozený život ve starém Adamovi. Bůh nám nenabízí tuctový život jako má každý druhý. Bůh nám totiž nabízí nadpřirozený život. Takový, který se bez Něj nedá žít, ale s Ním je to možné. Bůh tedy po nás chce nemožné věci, ale zároveň nám i s tím dává zaopatření, aby pro nás byli možné. Duchem naplnění křesťané jsou toho schopni. Přirození ne. A neznamená to, že když zažiji něco tragického, tak budu mít pusu od ucha k uchu. Ale znamená to, že budu mít vnitřní radost srdce, neboť nemusím chápat věci, které se dějí, ale v tom všem vím, komu jsem uvěřil. 2.Timoteovi 1:12Proto také všechno snáším a nestydím se vydávat svědectví, neboť vím, komu jsem uvěřil… A na závěr, ačkoliv příkaz „Radujte se“ se v tomto verši dokonce opakuje dvakrát a navíc se jedná o sloveso v přítomném čase, činném rodě a rozkazovacím způsobu, můžeme jej zároveň považovat nejen za nařízení, příkaz a mandát od Boha, ale hlavně za zaslíbení. To proto, že jsme již řekli, že Bůh ke každému svému nařízení dává zároveň zaopatření, a tak tedy v momentě, kdy tomu uvěřím, se to pro mne stává Božím zaslíbením. Takže já už se raduji, jak se budu radovat.Hi,hi :O)