Kniha Boží: Bible o sobě mnohokrát prohlašuje, že je poselstvím od Boha k lidem. Ne od člověka k lidem, a už vůbec ne od člověka k Bohu. Bůh je zde ukazován jako Stvořitel a Pán všeho. Je to zjevení Jeho samotného. Zapsání toho co On učinil a učiní a také skutečnosti, že všechno stvoření je mu podřízeno a objevuje to největší štěstí v objevení Jeho vůle. Bůh tedy má absolutní a nejvyšší autoritu nad veškerým fyzickým, morálním a duchovním prostorem a směřuje vše k tomu, aby tyto rozhojňovaly Jeho slávu. Na rozdíl od lidské přirozenosti Bible ve všem směřuje k slávě Boží a k Jeho chvále. Kdo z lidí by byl schopen vymyslet trojjediného věčného Boha tak jak Ho popisuje Písmo? Kdo z lidí by dokázal vytvořit tu specifickou a dokonalou rovnováhu v úloze každé osoby Trojice v plánu vykoupení? Kdo by dokázal sjednotit Boží dokonalou svatost, lásku a spravedlnost? Skutečnost, že Bůh nesmírně miluje zvráceného člověka, kterého na jednu stranu musí odsoudit, protože je svatý, zabít, protože je spravedlivý, ale spasit, protože jej miluje. Jen Bůh mohl přijít s řešením tohoto problému. Lidská mysl by na něj nepřišla. Kdo z lidí by dokázal napasovat do historie lidstva vše tak, aby to bylo plynulé a jednotné a navíc popsat tuto historii do detailu s mnoha tisíciletým předstihem. Je absurdní si myslet, že Bibli napsal člověk. A jestliže ji člověk nenapsal, pak ji napsal Bůh a my musíme rozpoznat její autoritu. Ano, Bibli napsal Bůh a lidé to vědí, nebo alespoň tuší. Odmítají ale rozpoznat její autoritu, protože by je to činilo zodpovědnými. Jestliže je totiž Bible pravdivá, tak to já sám nezvládnu a potřebuji Spasitele. A to přeci nemohu připustit! Římanům 1:19-21Vždyť to, co lze o Bohu poznat, je jim přístupné, Bůh jim to přece odhalil. Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu. Poznali Boha, ale nevzdali mu čest jako Bohu ani mu nebyli vděčni, nýbrž jejich myšlení je zavedlo do marnosti a jejich scestná mysl se ocitla ve tmě.

Bible a monotheismus: V podstatě všechny kultury světa uctívají nějaká lidsky vytvořená božstva. Těchto božstev je ale vždy více, což je v přímém kontrastu s jedním jediným věčným a suverénním Bohem. Ani Izrael vůči tomuto nebyl imunní a neustále se potýkal s vlivy pohanských náboženství sousedních národů i s vlastními výtvory. Ať už to bylo Aáronovo zlaté tele, Baal, Moloch, nebo mnoho dalších bohů a bůžků. Jak si tedy můžeme myslet, že by lidé – byť Izraelci – označili modlářství za ten první a největší hřích? Exodus 20:3-5Nebudeš mít jiného boha mimo mne. Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující. Stíhám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí, Ne, Bible není kniha, kterou by napsal člověk, kdyby mohl a ani by ji nenapsal tak jak je napsána, kdyby ji psal.

Doktrína Trojice: Bible říká, že Bůh má jednu podstatu, ale existuje ve třech osobách. Toto tajemství sahá nad lidské chápání, to nemohl vymyslet člověk. Důkazem je i postoj všech ne-křesťanských sekt a náboženství, které všechny odmítají tuto doktrínu. Svědci Jehovovi říkají, že je příliš komplikovaná a že protože Bůh není komplikovaný, tak nemůže být od Něj. To si prý jen křesťané špatně vykládají Bibli. (Definuje ale snad člověk Boha?!) Ostatní náboženství jednoduše tvrdí, že je to nesmysl a smějí se nám, protože prý ani nevíme, jestli máme Bohy tři, nebo jednoho. Římanům 3:4 ale říká, že je to Bůh kdo má pravdu a že každý člověk je lhář. Římanům 3:4Naprosto ne! Ať se ukáže, že Bůh je pravdivý, ale ‚každý člověk je lhář‘, jak je psáno: ‚Aby ses ukázal spravedlivý ve svých slovech a zvítězil, přijdeš-li na soud.‘

Stvoření: (Genesis 1:) Člověk není sám schopen pochopit jak věci vznikly. Člověk nemá odpověď na otázky vzniku této planety a života na ní. To nejlepší co vymyslel je slaboduchá teorie evoluce, která je ale ve své nekonzistentnosti horší než žádná odpověď. Lidská mysl by nepřišla s tím, že Bůh tvořil z ničeho. To přeci nedává smysl. Člověk by nenapsal knihu, jakou je Bible.

Hřích: Člověku samotnému je koncept striktního vymezení hříchu cizí, zvlášť týká-li se to jeho samotného. Kdyby Bible nebyla Bohem vdechnutá znamenalo by to, že člověk začal sám sebe posuzovat a hodnotit a zjistil, že je naprosto zkažený a neschopen dobra. Myslíme si snad, že by člověk dokázal o sobě napsat věci jako v Izajáši 1:5-6, nebo v Římanům 3:12-17? Izajáš 1:5-6Nač vás ještě bít? Jste jen umíněnější. Hlava je celá chorá a celé srdce zemdlené. Od hlavy až k patě nic zdravého není. Samá modřina a jizva i čerstvá rána, nejsou vymačkány ani obvázány ani ošetřeny olejem. Římanům 3:12-17všichni se odchýlili, všichni propadli zvrácenosti, není, kdo by činil dobro, není ani jeden. Hrob otevřený je jejich hrdlo, svým jazykem mluví jen lest, hadí jed skrývají ve rtech, jejich ústa jsou samá kletba a hořkost, jejich nohy spěchají prolévat krev, zhouba a bída je na jejich cestách; nepoznali cestu pokoje To by bylo naivní! Ve většině náboženství je hřích definován velmi nejasně. Žádné náboženství ani sekta nepřipouští naprostou zkaženost člověka a jeho neschopnost činit dobro sám od sebe. A proč? Protože je to nepřirozené. Žádný normální člověk nepřipustí, že je naprosto neschopný činit jakékoli dobro a že je bezmocný.

Lék hříchu: Když si člověk není vědom své hříšnosti, jak by pak mohl dát vzniknout cestě spásy, která funguje pro každého člověka a v každé životní situaci? Boží spravedlnost klade všechny lidi na stejnou rovinu – naprostí hříšníci. Zároveň má ale pro všechny stejné řešení – bezplatné přijetí spásy a tudíž věčného života. Ani kousek lidského skutku, ani místečko pro sebe spravedlnost – jak nepřirozené! Tohle by člověk nenapsal, kdyby psal Bibli. Není naše spása nádherná! Zahrnuje totiž věčné a úplné spasení a věčný nadpřirozený život, který je reálný a o kterém svědčí životy miliónů spasených lidí. Člověk může vytvořit utopii, na tohle by ale přirozeně nikdy nepřišel.

Rozsah Biblického zjevení: Bible vniká do výšin nebe i do hlubin pekla. Jako mikroskop odhaluje nejmenší detaily Božího plánu a záměru stejně jako skrytá tajemství lidského srdce. V Bibli nalezneme stvoření solárního systému, stejně jako to, že Saul šel na záchod (1Samuelova 24:4). Nalezneme tam lidská vítězství i pády, úspěchy i prohry. Bible má schopnost dávat neznámé věci do správné perspektivy. Mluví o věcech známých se stejnou jistotou jako o věcech naprosto neznámých – jako duchovno a věčnost. Hledí na věčnost od počátku na konec a od konce na počátek. Popisuje celou historii v čase i mimo čas. Takovou knihu by člověk nemohl napsat.

Biblická etika: Pohanská náboženství se příliš
nestarají o morálku, nemají žádný absolutní morální standard. Bible dává velmi jasné, nekompromisní a absolutní standardy Boží svatosti. Ty člověka odsuzují a proto je těžké si představit, že by o sobě sám něco takového napsal. A ještě jedna věc, která se týká morálky Židů. Těžko bychom hledali Žida, kterému se něco líbí na křesťanství. Co horšího může být pro Boží vyvolený národ než říci, že „není žádný rozdíl mezi Židem a pohanem“ (Římanům 10:12). Římanům 10:12Není rozdílu mezi Židem a Řekem: Vždyť je jeden a týž Pán všech, štědrý ke všem, kdo ho vzývají,.. A přesto, Nový Zákon napsali Židé! Jak nepřirozené!

Neustálá čerstvost Bible: Jako žádná jiná kniha je Bible neustále znovu a znovu čtena. Její stránky neustále září novými zjeveními i lidem, kteří ji znají velmi dobře. V každé situaci dokáže požehnat a povzbudit. Bible je nadpřirozená kniha, ze které nás Duch Svatý nadpřirozeným způsobem učí. V každé situaci dává odpověď a útěchu. Žalm 23:, Jan 17:, … Žalm 23Žalm Davidův. Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek. Dopřává mi odpočívat na travnatých nivách, vodí mě na klidná místa u vod, naživu mě udržuje, stezkou spravedlnosti mě vede pro své jméno. I když půjdu roklí šedé smrti, nebudu se bát ničeho zlého, vždyť se mnou jsi ty. Tvoje berla a tvá hůl mě potěšují. Prostíráš mi stůl před zraky protivníků, hlavu mi olejem potíráš, kalich mi po okraj plníš. Ano, dobrota a milosrdenství provázet mě budou všechny dny mého žití. Do Hospodinova domu se budu vracet do nejdelších časů.

(tato pasáž je výtahem ze Systematické Theologie L.S.Chaffera, svazek.1, str.22 – 36, přeložil v.)