Když někomu dávám „ránu z milosti“ tak jsem upřímně přesvědčen, že mu tím pomáhám. Myslet však něco upřímně nemusí nutně znamenat, že je to správné. A jestli je to správné my neřekne žádný doktor ani žádný sociolog či psycholog. Odpověď má Bible, protože je to Bůh, který stvořil člověka a život, a je to On, kdo má k danému tématu co říct. 2. Samuelova 1:9-10,15Vyzval mě: ‚Postav se ke mně a usmrť mě, neboť mě svírá smrtelná křeč, ale ještě je ve mně život.‘ Postavil jsem se k němu a usmrtil jsem ho. Poznal jsem, že po svém pádu stejně nebude živ. Sňal jsem z jeho hlavy královskou čelenku a z paže náramek a přinesl jsem je sem svému pánu." David se na něj rozkřikl: "Jak to, že ses nebál vztáhnout ruku a zahubit Hospodinova pomazaného?" David zavolal jednoho z družiny a poručil: "Přistup a sraz ho!" A on ho ubil k smrti. Samozřejmě, že tato pasáž učí nedotknutelnost pomazaných, těch, které si Bůh vyvolil ke speciálnímu účelu, ale princip je stejný. "Jak to, že se nebojíme vztáhnout ruku a zahubit raněné?” Je k tomu totiž spousty tzv.”humánních důvodů”. Jedním z důvodů je ten, že se daný jedinec trápí a naděje na jeho záchranu je mizivá (pozor, ne nulová). Nikdy totiž není nulová, dokud ještě žije. Dalším důvodem je sociálně ekonomický pohled, neboť se tak šetří jinak draze vynaložené prostředky. Milosrdná smrt je vždy levnější, než nákladné udržování při životě někoho, kdo má již malou naději. Neposledním pohledem je pohled psychologický, neboť se tak uleví našemu svědomí. Je přece lepší odpravit schromlého koně, než se na něj celý život dívat jak se „trápí“. A nebo ještě jinak: Je přece lepší pro nás (ne pro něj) odpravit schromlého koně (a tvrdit, že je to pro jeho dobro – EU), než se trápit celý život pohledem na jeho život, který nám bude nepohodlný, protože “přežívající koňské torzo” již není tak krásné, když nenaplňuje to, k čemu byl kůň stvořen, tj. běhat. A naposled, když už je kůň mrtvý, přichází obrovská úleva. Myslím si, že jsem prokázal dobro – milosrdnou smrt, ale ve skutečnosti jsem se jen vyvázal z nepříjemných závazků. Beznaděj vede k netečnosti. Falešná naděje vede k oklamání, a když je prohlédnuta přinese naprostou ztrátu jakékoliv naděje. Pravá naděje však motivuje k vytrvalosti a neutíkání z boje. Naděje totiž posiluje naději. Lukáš 12:25Kdo z vás může jen o píď prodloužit svůj život, bude-li se znepokojovat? Nedokážeme si prodloužit svůj život, nemáme jej tedy ani zkracovat. Vždyť kdo ví, zda se ten umírající hříšník včas neobrátí. Vždyť euthanasie mu bere to nejcenější co v tu chvíli má. Bere mu čas, který mu byl Bohem dán, bere mu život a poslední naději na spásu. Milosrdná smrt jej zbaví “dočasného pozemského utrpení” jenom proto, aby mohl rovnou zakoušet “věčná muka pekelná”. Hledět na někoho, kdo se trápí je usvědčující a hledět na někoho, kdo má příšerné bolesti je nesnesitelné, ale řešením není zabít. Neznamená to přeci, že když někomu nedokážu pomoci, tak jej zprovodím ze světa. Vždyť nedokážeme kolikrát pomoci mnoha skupinám jako jsou bezdomovci, důchodci, drogově závislí, ale kolikrát i my sami. A tak euthanasie opět zjevuje slabost společnosti. Společnost, když nedokáže něco řešit, tak to zlegalizuje. Nedokážu-li se vypořádat s prostitucí a zneužíváním drog, tak je zlegalizuji. To zakázané, to co se vymklo mé kontrole, je najednou legální, povolené, a já mohu tvrdit, že to teď mám pod kontrolou. Nedokážu-li se vypořádat s umíráním, tak zlegalizuji smrt, a můžu tvrdit, že je to pro dobro věci, že je to humánní, a vím co dělám. Vymyká-li se něco mojí kotrole, v zoufalství to prohlásím za povolené a nebo dokonce za svůj záměr, a to, co jsem nemol ovlivnit teď řídím. Nemohu zastavit smrt? Tak ji naordinuji. Nemohu zakázat prostituci, tak ji zlegalizuji. A tak se dostávají věci, které nebyli pod mojí kontrolou pod mojí kontrolu.

Biblickým řešením však je, že pokud něco nemám pod kontrolou, neučiním to legálním, ale mám na to Boha. 1. Petrova 5:7Všechnu ‚svou starost vložte na něj‘, neboť mu na vás záleží.