Filipským 3:3–6Neboť pravá obřízka jsme my, kteří duchem sloužíme Bohu, chlubíme se Kristem Ježíšem a nedáme na vnější věci – ačkoli já bych měl proč na ně spoléhat. Zdá-li se někomu jinému, že může spoléhat na vnější věci, já tím víc: obřezán osmého dne, z rodu izraelského, z pokolení Benjamínova, Hebrej z Hebrejů; jde-li o zákon – farizeus; jde-li o horlivost – pronásledovatel církve; jde-li o spravedlnost podle zákona, byl jsem bez úhony. Samozřejmě, že naše kultura má trochu jiné hodnoty, ale v zásadě se chlubíme tím samým. Kdo jsme, z jakého rodu, čeho jsme dosáhli apod. Pavel byl v Hebrejské kultuře někým nepřekonatelným, co se týká vnějších věcí. Filipským 3:7-8Ale cokoliv mi bylo ziskem, to jsem pro Krista odepsal jako ztrátu. A vůbec všecko pokládám za ztrátu, neboť to, že jsem poznal Ježíše, svého Pána, je mi nade všecko. Pro něho jsem všecko ostatní odepsal a pokládám to za nic, V originále je ještě mnohem silnější výraz než „pokládám to za nic“. Používá se tam řecké slovo SKUBALON, které znamená HNŮJ. A přesně tak to je. Všechny tyhle vnější věci a ukazatele našeho života jsou nic než hnůj, pokud nemají svůj základ a cíl v Kristu. Veškeré lidské snažení bez věčného Kristova záměru nemá žádnou hodnotu. Jakýkoliv sebehumánnější akt má pouze dočasnou krátkodobou hodnotu, pokud se nejedná o to “věčné”. Neřiďme se tedy podle ukazatelů světa, ale chtějme to, co nepomíjí, chtějme to věčné. No, porovnejte to se mnou a uznejte, pro co stojí žít. Pro hnůj a nebo pro to věčné. A všichni sami dobře víme, co je v našich životech ten SKUBALON.