Každý z nás někdy zapomínáme na spousty věcí. Někdo na to, kam dal klíče, někdo na to, kdy mají jeho rodiče narozeniny a někdo na to, co měl koupit. Ale na druhou stranu si spousty ostatních věcí velice dobře pamatujeme, jako třeba kam jít domů, jak se jmenujeme, a že musíme jít každý den do práce. Pamatujeme si ty věci, které se často opakují a nebo ty věci, které pro nás mají velikou důležitost. To, že zapomínáme může být znakem toho, že se narozeniny neopakují často, ale jen jedenkrát za rok, a nebo znakem toho, že je již nepovažujeme za důležité. Vždyť jakou nám udělá radost, když si na nás někdo s něčím vzpomene. A víte proč nám to dělá takovou radost? Protože z toho cítíme, že máme pro tu osobu VELIKOU DŮLEŽITOST. Pavel nezapomněl na církev, kterou založil a stále se staral a zajímal o její dobro. Nezapomněl. Ti lidé totiž pro něj byli velice důležití a svou starostlivostí, výchovou, vedením a péčí jim ukazoval charakter Boha. Bůh na nás nezapomíná, neboť jsme pro něj velice důležití. Zjevujme charakter Boží a nezapomínejme na Jeho věci. Modlitbu, Slovo, Církev a lidi, kteří ještě církví nejsou.