Pojďme si na úvod přečíst několik veršů:

Ex 3,1 Mojžíš pásl ovce svého tchána Jitra, midjánského kněze. Jednou vedl ovce až za step a přišel k Boží hoře, k Chorébu. 3,2 Tu se mu ukázal Hospodinův posel v plápolajícím ohni uprostřed trnitého keře. Mojžíš viděl, jak keř v ohni hoři, ale není jím stráven. 3,3 Řekl si? "Zajdu se podívat na ten veliký důkaz, proč keř neshoří." 3,4 Hospodin viděl, že odbočuje, aby se podíval. I zavolal na něho Bůh zprostředku keře: "Mojžíši, Mojžíši!" Odpověděl: "Tu jsem." 3,5 Řekl: "Nepřibližuj se sem! Zuj si opánky, neboť místo, na kterém stojíš, je půda svatá."

Mojžíš po čtyřiceti letech života na poušti, o kterém nikde není zmínka, že by měl společenství s Bohem, potkává nadpřirozený úkaz – hořící keř, který není stráven. Místo, kde se teď před jeho očima děje zázrak upoutává jeho pozornost a Mojžíš se zde setkává se samotným Bohem. Bůh je uvnitř toho ohně, který hoří, ale nestráví. Pokud se i já jako křesťan chci dostat blíže k tomu nadpřirozenému v mém životě, musím se jako Mojžíš, přiblížit k hořícímu keři, tím je přítomnost Boží. Ale co jsou to ty opánky? Když jdeme ráno do práce a nebo jen tak ven o víkendu či na nákup, těžko kdy jdeme bosí. Obuv, je nám totiž přirozenou ochranou před světem, abychom nebyli zraněni. A to je ten klíč k celé pasáži. Chci-li skutečně poznat hořící keř zblízka a chci-li skutečně rozmlouvat s osobou hořícího keře, chci-li se přiblížit do blízkosti Boží přítomnosti, musím si sundat své opánky. Musím si sundat boty přirozené ochrany a vstoupit na svatou půdu bez přetvářky a masky. Pak budu moc poznat Boha zblízka, právě když jdu k němu takový jaký jsem, zranitelný a odkrytý, se všemi svými chybami a vadami. A v tom právě poznám ten oheň který hoří, ale který mne nestráví. Odhodím vše a vydám se Kristu plně a dám mu tak prostor k tomu, abych mohl skutečně poznat Boží charakter.

Nebraňme se tedy a poznejme skutečně Boha z blízka, zujme si své „opánky, boty, lodičky, pohorky a nebo boty s vysokou podrážkou a železnou špičkou“. Zujme v důvěře to, co doposud nosíme, vždyť Bůh chce vyměnit to naše přirozené za jeho nadpřirozené.

A co více. Bůh JAHVE, pozor nikdy ne JEHOVA (přesněji YHWH – hebrejský tetragram) zde činí ještě něco víc. Nechává Mojžíše, jak jsme už zmínili, vyzout jako obrázek toho, aby se Bohu vydal naprosto a bez zábran, ale se zvláštním speciálním záměrem a to hlavně proto, aby mu obmyl nohy. Ano, pasáž nového zákona Jan 13:4-15, mluví o obmývání nohou a Ef 5:26 přidává k jejímu významu, že jsme obmýváni pravdou Božího Slova. My slyšíme pravdu o tom kým jsme v Bohu a kým je Bůh k nám a Slovo Boží obmývá věci světa, které na nás ulpěli během naší chůze ve světě. Bůh činí tuto práci v našich životech kdykoliv a pokaždé když odložíme naše „opánky“ přirozené ochrany. Sám Stvořitel světa v úzkém společenství s Mojžíšem, ale také i sám Stvořitel světa v úzkém společenství s námi. Buďme před Bohem vždy bosí a čistí, vyzutí a ochotní nechat se obmýt. Bůh nechce nic více, než naší ochotu.