Je-li tedy v Kristu nějaké potěšení lásky – a ono je. Jedná se o otázku s následným kladným argumentem. Každý z nás, i my muži, ač si myslíme jak jsme silní, potřebujeme být milováni. Přiznat to není slabost, ale naopak síla, neboť je to jedna ze základních potřeb člověka. A vše to začíná nesobecky u nás samotných. Pokud chci milovat ostatní, musím být nejprve milován, abych mohl lásku dát. Nemůžu dát to, co jsem sám nepřijal. Pokud chci být milující snoubenec, manžel či manželka, a nebo třeba milující babička, musím se nejprve nechat milovat Bohem. Pokud to neudělám, moje láska bude sice upřímná, ale omezená, protože bude mít přirozený zdroj. Láska, která má omezení a limit bude fungovat tak dlouho, dokud nebude konfrontována s hranicí, za kterou není ochotna jít. Pokud poznám rozměr Boží lásky a nechám se Bohem milovat, mé milování ostatních bude odvozeno od nadpřirozeného neomezeného Boha, a tím i má láska k ostatním bude mít nadpřirozený neomezený zdroj a má láska bude neomezená.

Píseň Písní 8:7 Lásku neuhasí ani velké vody a řeky ji nezaplaví..,

Efezkým 5:25 Muži, milujte své ženy, jako si Kristus zamiloval církev a sám se za ni obětoval,

Milovat bez omezení nese Však rizika, pokud milujeme naplno můžeme být zraněni, ano, ale alespoň milujeme skutečně naplno. Jan 3:16 Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Skutečné milování může vyžadovat obět, ale přináší skutečné vykoupení a proměnu životů, nejen našich, ale i těch, které milujeme. Vždyť Kristova obětavá láska změnila životy nás. Nechme se jím tedy milovat, abychom mohli milovat Jeho láskou ostatní.