Pavel klade řečnickou otázku a klade si tak půdu pro argument, aby mohl hned v následujícím verši odpovědět. Nicméně Apoštol Pavel zmiňuje, že si je vědom ovoce, které nese jeho život. Sám zmiňuje plodnost své práce i její důležitost. Pokud Bůh skrze nás něco vykoná, nemusíme hrát falešnou pokoru, ale můžeme se o to podělit s ostatními křesťany nebo s naším pastorem. Ne nadarmo se totiž říká, kdo se chlubí ať se chlubí v Pánu. Vždyť naše svědectví jsou výpovědi o Boží práci a jsou pro povzbuzení ostatním. Ale co když Bůh skrze mne nic nedělá? Tak na to se teď zeptám já. Koho si myslíte, že si Bůh použije? Bůh si použije ty, kteří mu jsou k dispozici. Ano, naše ochota (potom co jsme spaseni) je naše kvalifikace v Jeho službě. Chcete, aby si Vás Bůh mocně použil? Taková ochota se projevuje ve vedení Božího Ducha v naší poslušností Božímu Slovu a podřízení se kazatelně a učení místní církve a vize Pastora. Buďme plodní křesťané, buďme podřízení křesťané. Vždyť proč nám Bůh dal úřady, slouží k našemu duchovnímu zakrytí a růstu (Ef 4,11-12).