Mat 2:1-11 Když se pak narodil Ježíš v Betlémě Judově, za dnů Herodesa krále, aj, mudrci od východu slunce přijeli do Jeruzaléma, Řkouce: Kde jest ten, kterýž se narodil Král Židovský? Nebo viděli jsme hvězdu jeho na východu slunce, a přijeli jsme klaněti se jemu. To uslyšev Herodes král, zarmoutil se i všecken Jeruzalém s ním. A svolav všecky přední kněží a učitele lidu, tázal se jich, kde by se Kristus měl naroditi. Oni pak řekli jemu: V BETLÉMĚ JUDOVĚ. Nebo tak jest psáno skrze proroka: A TY BETLÉME, ZEMĚ JUDSKÁ, NIKOLI NEJSI NEJMENŠÍ MEZI KNÍŽATY JUDSKÝMI; NEBOŤ Z TEBE VYJDE VÝVODA, KTERÝŽ PÁSTI BUDE LID MŮJ IZRAELSKÝ (Mich 5:2). Tedy Herodes tajně povolav mudrců, pilně se jich ptal, kterého by se jim času hvězda ukázala. A když je propouštěl do Betléma, řekl: Jdouce, ptejte se pilně na to dítě, a když naleznete, zvěstujtež mi, ať i já přijda, pokloním se jemu. Oni pak vyslyševše krále, jeli. A aj, hvězda, kterouž byli viděli na východu slunce, předcházela je, až i přišedši, stála nad domem, kdež bylo dítě. A uzřevše hvězdu, zradovali se radostí velmi velikou. I všedše do domu, nalezli dítě s Marijí matkou jeho, a padše, klaněli se jemu; a otevřevše poklady své, obětovali jemu dary, zlato a kadidlo a mirru. Biblická zpráva nám zde vypovídá o trochu podivuhodné putovné hvězdě, o které mnozí tvrdí rozličné věci, nejvíce však to, že se jendá o kometu. Tak bývá také nejčastěji zobrazována na nám dobře známých betlémech. Že se však o kometu nejedná je z písma jasné. Vždyť ona hvězda se mudrcům nejprve zjevila na východě, ukázala směr nebo je i vedla a pak zmizela. To je patrno z toho, že se jich samotných Herodes na onu hvězdu vyptává. „Hvězda“ se jim pak opět ukazuje, z čehož se radují, a dokonce je vede a pak se i zastaví nad domem, kde bylo dítě. Hvězda je nevedla pouze do města narození Kristova, neboť místo jim bylo známo od proroka (Micheáše), ale přímo na místo, kde se nalézal Kristus. Řecký originál ani neuvádí tak jako má Bible Kralická, že se „hvězda“ zastavila „nad domem“, ale přesněji „zastavila se tam, kde dítě bylo“, což může znamenat nad místem a možná i nad samotným dítětem. Tak to totiž chápali i někteří církevní otcové, a proto je narozený Ježíš často malován se svatozáří, která má představovat onu „hvězdu“ zastavivší se na Kristovou hlavou. Pohleďme však dále na to, co praví samo písmo a jak nám onu hvězdu definuje.

Hvězda v Biblickém pojetí má mnoho významů. Může skutečně znamenat hvězdu, kterou vidíme na nebesích (Gen1, Neh4:21), souhvězdí (Job9:9), dokonce i kometu – „hvězda bludná“ (Juda1:13), ale většinou někoho v autoritě, autorita, hodnost, princ, král, vládce či posel. Tak uvádí Mt2:2 i Num 24:17 hvězda=král či hodnost, Gen 37:9 a Dan 8:10 hvězda=lidé a vládci, hodnostáři, ale také velice často samotní andělé jakožto poslové a bytosti v autoritě. Kniha Zjevení 1:20 opět definuje hvězdu jako posla, a tentokrát se dokonce jedná o jednotlivé pastory-učitele ve vedení jednotlivých církví. Zjevení 1:20Tajemství sedmi hvězd, kteréž jsi viděl v pravici mé, a sedm svícnů zlatých, jest toto: Sedm hvězd jsou andělé (poslové, pastoři-učitelé) sedmi církví; a sedm svícnů, kteréžs viděl, jest těch sedm církví. Kniha Jób pak mluví o hvězdách jako o nebeských andělích, kteří byli přítomní stvoření. Job 38:7 Když prozpěvovaly spolu hvězdy jitřní, a plésali všickni synové Boží (andělé). A jinde hvězda opět mluví o autoritě, tentokrát o řádu, o autoritě svěřené jako třeba hvězda na uniformě, hodnost apod. Zj 2:28A dám jemu hvězdu jitřní. O Satanově pádu pak je řečeno, že strhl s sebou třetinu andělů=třetinu hvězd. Zj 12:4a Jehož ocas strhl třetinu hvězd s nebe, a svrhl je na zem. Stejně tak hvězdy v Iza 14 znamenají autority, nad které se Satan povýšil a opět se nejedná o nikoho jiného než o anděly. Satan sám chtěl být vládcem všeho. Iza 14:13 Však jsi ty říkával v srdci svém: Vstoupím do nebe, nad hvězdy Boha silného vyvýším stolici svou, a posadím se na hoře shromáždění k straně půlnoční.

Zde vidíme, že Betlémskou hvězdou nemohl být žádný meteorit či kometa, neboť nebeská tělesa se tak pohybovat, zastavovat a opět pohybovat nemohou, natož ještě aby přivedli lidi k dítěti, kteréž se narodilo Králem Židovským. Záhadnou putovnou Betlémskou hvězdou byl tedy anděl, nebeský posel v autoritě, který dovedl mudrce ke Kristu, ke Spáse. Nechte se tedy i Vy vést tyto Vánoce vaší „Betlémskou hvězdou“, vaším andělem ke Spáse = ke Kristu Ježíši. Židům 1:14 Zdaliž všickni nejsou služební duchové (andělé), kteříž posíláni bývají k službě pro ty, jenž mají dědičně obdržeti spasení? Skutky 4:12 A neníť v žádném jiném spasení; neboť není jiného jména (Ježíš Kristus) pod nebem daného lidem, skrze kteréž bychom mohli spaseni býti.