Narozen na Uherskobrodsku, přesné určení místa je dosud předmětem komeniologického bádání.

Po studiích na bratrské škole v Přerově a německých evangelických školách byl r. 1616 vysvěcen na kněze. R. 1618 se ujal řízení bratrského sboru ve Fulneku, kde ho také zastihla porážka českého stavovského povstání. Po bitvě na Bílé hoře se musel jako bratrský kněz skrývat. Současně ho postihlo i osobní neštěstí, zemřela mu žena a dvě děti. V této těžké situaci napsal na sklonku roku 1623 "Labyrint světa a ráj srdce", alegorické dílo společenské kritiky.
R. 1628 opustil definitivně vlast a odešel do exilu do polského Lešna. Působil tam s několikerým přerušením do r. 1656 jako učitel a pak rektor bratrského gymnázia, sekretářa archivář, od r. 1648 jako biskup Jednoty bratrské.
Napsal řadu pedagogických děl. Ve "Velké didaktice" (Didaktika magna), vypracoval ucelený systém školské soustavy. Vydal zdei první verzi učebnice latiny Janua linguarum reserata (Dvéře jazyků otevřené), dílo, jež mu k jeho překvapení získalo světovou proslulost.
Začal tady promýšlet svůj celoživotní projekt: sjednocení veškerého lidského vědění a vytvoření všemoudrosti (pansofia) a na tomto základě reformovat život celé lidské společnosti. Současně se stal jako uznávaný učenec jedním z politických mluvčích pobělohorské emigrace. Po pobytu v Anglii (1641 – 42) se snažil v tehdy švédském Elblagu dosáhnout zákroku protestantské Evropy ve prospěch české reformace (1642 – 48). Vestfálský mír (1648) znamenal konec těchto nadějí. To a smrt druhé manželky vyvolalo u Komenského silné pocity zklamání a beznaděje, vyjádřené ve spise "Kšaft umírající matky Jednoty bratrské". R. 1650 odjel na pozvání sedmihradských knížat Rákoczi do Blatného Potoka, kde se pokusil v praxi uskutečnit svůj program školské reformy a otevřel zde první pansofickou školu. Během čtyřletého pobytu napsal i několik dalších pedagogických spisů a politických traktátů ("Methodus linguarum novissima" – Nejnovější metoda jazyků, " Orbis sensualium pictus" – Svět v obrazech, "Schola ludus"- Škola hrou; "Gentis felicitas" – Štěstí národa,"Sermo secretus Nathanis ad Davidem" – Tajná řeč Nathana k Davidovi).
Po vypálení Lešna v dubnu 1656, při kterém znovu ztratil celou knihovnu, většinu svých rukopisů (včetně velkého slovníku českého jazyka a rukopisu "De rerum humanarum emendatione consultatio catholica" – Obecné porady o nápravě věcí lidských) i svého majetku, se uchýlil do Amsterdamu.
Zde vyvrcholila Komenského vědecká a literární činnost. Vydal takřka 62 spisů. Nejvýznamnějším výsledkem těchto plodných let je sedmidílná "Obecná porada o nápravě věcí lidských", zabývající se koncepcí reformy lidské společnosti. Vydával texty proroctví (revelace) Kryštofa Kottera, Mikuláše Drabíka a Kristiny Poniatowské ("Lux in tenebris" Světlo v temnotách, "Lux e tenebris" – Světlo z temnot), jejichž účel byl nejen náboženský, ale hlavně politický a psychologický. Tato část komeniologického bádání není zdaleka uzavřena. Obsahem svého životního díla se právem řadí mezi největší postavy českých dějin.
Zemřel v Amsterdamu, pochován je v Naardenu v Nizozemí.

článek budeme rozšiřovat