Poté co Ježíš učinil další ze svých zázraků, které bylo znamením, že je skutečně tím za koho se vydává, tedy Mesiáš, nastoupil na loď a odplul se svými učedníky. V Dalmanutském kraji se setkal s farizei, kteří místo aby žili ve víře a přidali se k Ježíšovým učedníkům a přistoupili na loď, se s ním začali hádat a chtěli další znamení. Problém nebyl v tom, že by neměli dost znamení či informací o tom, že Ježíš je ten pravý, a o tom, proč ho mají následovat, ale měli problém ve svém srdci. Ježíšovo učení, ovoce i Duch Svatý svědčili farizeům o tom jaká cesta je správná, ale farizeové nechtěli slyšet. Jejich srdce bylo zatvrzelé a předem rozhodnuté, že jejich vlastní cesta je ta správná. Přistupovali k Ježíši se zlým srdcem nevíry. Jejich srdce se již rozhodlo pro jiný názor. Ani miliarda dalších informací, znamení a důkazů by je nepřesvědčila. Proto Ježíš říká: "…tomuto pokolení žádné znamení dáno nebude!"

Ježíš poté odplouvá se svými učedníky na další dobrodružství víry a nabadá učedníky, aby si dali pozor na tohoto ducha farizeů (v. 15 Tehdy jim přikazoval: "Dávejte pozor a varujte se kvasu farizeů a kvasu Heroda.") Pisatel listu Židům v pasáži 3:12-13 varuje stejným způsobem: "Dávejte pozor, bratři, aby snad v někom z vás nebylo zlé a nevěrné srdce, jež by se odvracelo od živého Boha, ale den co den se vzájemně napomínejte (ř. povzbuzujte – parakaleo – povzbuzování Boží myslí), dokud se ještě říká "dnes", aby někdo z vás nebyl zatvrzen oklamáním hříchu." Farizeové se již nacházeli přesně v této fázi. Přestože se dle předložených informaci o Ježíši mohli správné rozhodnout pro víru, pokrytecky se rozhodli proti. Jejich pokrytectví tvrdilo, že dělají "správné" rozhodnutí. Lhali proti pravdě a přitom prosazovali názor, že činí moudré rozhodnutí. Byli lidmi o kterých Jakub v pasáži v 3:14-15 říká: "Máte-li však v srdcích hořkou závist a svárlivost, nechlubte se a nelžete proti pravdě. To není moudrost přicházející shůry, ale pozemská, tělesná a ďábelská." Farizeové neměli živý a správný vztah s Bohem. Jejich život byl žitím v hříchu a jejich srdce bylo zatvrzeno oklamáním hříchu. Jejich sebespravedlnost – názor, že jejich život je správný před Bohem a jejich pýcha, že nepotřebují aby je někdo "napravol" v jejich odpadlictví – patří k těm na první pohled viditelným hříchům v jejich životě. Protože farizeové odmítli dosvědčující práci Ducha Svatého, že jejich život není v pořádku, vstoupili do zatvrzelosti zapříčiněné klamem, který přináší dlouhodobé žití v hříchu. Farizeové odmítli hlas Ducha Svatého, proto bylo zbytečné, aby se jim Ježíš snažil něco vysvětlovat. 

Postoj srdce farizeů je výstižně popsán v 1.Tim 6:3-5, kde se píše: Učí-li někdo jinak a nechce přistoupit na zdravá slova našeho Pána Ježíše Krista a učení, které odpovídá zbožnosti, je nadutý, ničemu nerozumí, ale dychtí po hádkách a slovních potyčkách, z nichž vzniká závist, svár, urážky, zlé domněnky, neustálé třenice lidí s porušenou myslí a zbavených pravdy, domnívajících se, že zbožnost je zdrojem zisku. Od takových odstupuj.

Němějme zatvrzelé srdce farizů, kteří nechtějí přistoupit na zdravá slova našeho Pána Ježíše Krista a učení, které odpovídá zbožnosti. Správné učení se pozná podle toho, že odpovídá zbožnosti – životu posvěcení Božím Slovem, životu poslušnosti Božímu Slovu. Dávejme si proto pozor na kvas farizeů – na ducha pýchy, nevíry, emocionální reakce na pravdu a na ducha hněvu.

Farizeové se domnívali, že zbožnost je zdrojem zisku pro touhy tělesné mysli. Mysl zbavená pravdy má tělesné názory a hledá své vlastní pohodlí. Jediným a naprosto nezbytným lékem na oklamaní hříchu, který se nás tak snadno přichytí (Žd 12:1) je povzbuzování na každodení bázi. Povzbuzování – parakaleo znamená Pastorální komunikaci (kázání a učení) Pastora-učitele (Ef 4:11, 1.Tesalonickým 2:9-11) a Duchovní, budující komunikaci členů Těla Kristova (Ef 4:16c). Proto pisatel listu Židům říká: "…ale den co den se vzájemně napomínejte (ř. povzbuzujte – parakaleo – povzbuzování Boží myslí), dokud se ještě říká "dnes"(Žd 3:13a)" a "…Hleďme si jedni druhých, abychom se rozněcovali v lásce a dobrých skutcích,
25. a neopouštějme naše společné shromáždění, jak mají někteří ve zvyku, ale napomínejme se (opět ř. povzbuzujte – parakaleo – povzbuzování Boží myslí), a to tím více, čím více vidíte, že se blíží ten den. (Žd 10:24-25)". Církev, kde není kázáno a učeno Boží Slovo na pravidelné bázi Pastorem-učitelem, církev, kde není kladen důraz na Dokonanou Práci Ježíše Krista a na praktickém žití v této Dokonané Práci – ve zbožném žití (2.Tim 3:12) bude místem kde není možné získat záchranu a bude nutně místem plným oklamaných lidí se zatvrzelým srdcem vůči Ježíši Kristu a Jeho specifickému plánu pro Jejich život (Jakub 1:22 Buďte však vykonavatelé slova a nejen jeho posluchači, kteří klamou sami sebe). Nechme Boha, ať se vypořádá se srdcem farizeů. Naše úloha a čas je vzájemné povzbuzování – parakaleó. Když se lidé rozhodnou, že toto povzbuzování, něchtějí šlyšet, naše úloha končí.

V 1.Tim 6:5c říká Pavel: "Od takových odstupuj". Je tedy jediné správné řešení. V klidu odplujme společně s Ježíšem v lodi a hledejme dál na prvním místě Boží Království a jeho spravedlnost, daleko od nebezpečného kvasu farizeů a kvasného plynu hádky a hněvu. Jděme tedy a vytrvejme v kázání evangelia a učení Kristova učení, které odpovídá zbožnosti a buďme si jisti tím, že jsme na té správné lodi společně s Ježíšem Kristem. Vždyť On sám řekl v Mt 28:19-20 "Proto jděte, dělejte učedníky ze všech národů; křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání světa. Amen."