V Bibli se nacházejí dvě slova, která se ve studiích týkajících se dispenzacionalismu často používají jako synonyma, ale jsou rozdílná ve svém specifickém významu. Je proto potřeba o nich pojednat jednotlivě.

 

A) Slovo "věk" (ř. aión)

Toto slovo, které je v Bibli překládáno většinou jako svět ve skutečnosti znamená časový úsek, nebo časová perioda. Není potřeba vysvětlovat, že v podstatě neexistuje, žádná souvislost mezi českými slovy svět  a časový úsek. Z důvodu záměny těchto termínů v překladech Bible, došlo velice záhy k zatemnění celého zjevení týkajícího se následných věků. Vhodným příkladem toho, jak se s tímto slovem překladatelé vypořádali je  anglický překlad KJV a pasáž v Židům 1:1-2, který uvádí: "…skrze kterého také stvořil světy." Slovem "světy" je zde přeloženo řecké "aión". Termínem "aión" je zde tudíž zjeveno, že Kristus uspořádal "následné časové úseky". Nejedná se o to samé, o čem se mluví ve verši 10 této kapitoly, kde je řečeno, že Kristus je stvořitelem veškerých materiálních věcí. Důsledky nepochcopení pramenící z tohoto špatného překladu slovem svět, jsou nedozírné. Například KJV tento špatný překlad (svět místo věk) používá 31-krát. Zmíněníhodná pasáž týkající se této studie je Matouš 13:38-40 kde originální slova uvedená v závorce demonstrují tyto chyby v překladu KB: "A pole jest tento svět (ř. kosmos), dobré pak símě jsou synové království, ale koukol jsou synové toho zlostníka. A nepřítel, kterýž jej rozsívá, jestiť ďábel, žeň pak jest skonání světa (ř. aión), a ženci jsou andělé. Protož jakož vybrán bývá koukol a ohněm spálen, takť bude při skonání tohoto světa (ř. aión)." (NBK pouze pod čarou uvádí správný překlad). (mezi další příklady této nešťastné chyby jsou … . V této pasáži je za prvé řečeno, že pole je kosmos svět, zatímco následně je řečeno, že sklizeň je skonání věku a ne konec materiálního světa jak uvádí např KJV a KB. Například překlad KMS slova aión překládá správně jako věk. V další pasáži, která stojí za zmínku – Mt 24:3 (NBK) "Když se pak posadil na Olivetské hoře, přistoupili k němu učedníci soukromě se slovy: "Řekni nám, kdy to bude a jaké bude znamení tvého příchodu a konce tohoto světa (ř. aión – věku)?" – se nemluví o tomto přítomném věku, ale o Židovském věku, který musí trvat ještě 7 let, poté co skončí náš současný věk. Učedníci toho věděli v době kdy k nim Kristus mluvil jen velice málo o současném věku. Znamení konce Židovského věku je popsáno v Mt 24:15 "Proto, když uvidíte ‚ohavnost zpustošení‘, o níž mluvil prorok Daniel, jak stojí na svatém místě (kdo čte, rozuměj)", a Kristus mluví o stejném věku na který se ptají učedníci ve verši 3. "Zlý" o kterém Kristus mluví jako o znaku je popsán v 2.Tes. 2:3-10, tam je řečeno, že se nezjeví až do odchodu Církve (2.Tes. 2:6,7 "a víte, co ho nyní zadržuje – proto, aby byl zjeven až ve svůj čas. Tajemství této bezbožnosti již přece působí; jen čeká, dokud nebude odstraněn z cesty ten, kdo ji dosud zadržuje."). Mojžíšský věk, který trval od předání Zákona až do konce Zákona v Kristově smrti, byl přerušen vloženým věkem, který je znám jako "čas Pohanů". Tento "čas Pohanů" začal židovskými vyhnanstvími a skončí slavným znovuobjevením Krista. Za trvání této éry Pohanů Bůh odměřil 490 let ve vztahu k Izraeli. Těchto 490 let je však přerušeno vsunutím současného, předtím neviděného, věku Církve. Poslední soužení je odměřeno přesně určeným pro Izrael předpověděným časem, zatímco charkter tohoto období soužení je vyobrazen nohama a palci velké sochy, která zaznamenává konec Pohanských časů.

      

B) Slovo "dispenzace" (česky "zřízení, správa")

Slovo dispenzace (angl. dispensation), které je v KJV překladem řeckého oikonomia, což primárně znamená správcovství, znamená specifický Božský hospodářský systém, svěření zodpovědnosti od Boha člověku, aby vykonával to co mu Bůh ustanovil. Apoštol Pavel o sobě v Ef 3:1-2 prohlašuje: " Kvůli tomu já Pavel, vězeň Ježíše Krista pro vás pohany – pokud jste ovšem slyšeli o správě Boží milosti, jež mi byla udělena pro vás,". Apoštolu Pavlovi byla dána správa, aby přijal, formuloval a vyhlašoval svaté tajemství týkající se do té doby nezjevené skutečnosti a zaopatření spásné milosti, tak jak byla projevena v Církvi. Systém Teologie Smlouvy (angl. Covenant Theology) je vyvrácen na nespočetně místech při uplatnění výkladu na základě drozdílných dispenzací – správ; dokonce nový projev božské milosti ve zformování Církve poskytuje jeden z bodů, který tuto teorii vyvrací. O čem například mluví apoštol Pavel, když mluví o tom, že mu byla dána správa do té doby nezjeveného systému božské milosti, při současném tvrzení, tak jak ho zastávají teologové Smlouvy, že existuje pouze jedna smlouva milosti, která je beze změny v působnosti v každém věku? V současné době Bůh provádí odlišnou a jedinečnou demonstraci své milosti skrze existenci Církve, která je Kristovým Tělem, nehledě na nedokázaný a nebiblický názor, který možná zastává velký počet mužů, kteří neudělali nic jiného než že jen bez zkoumání přijali to co bylo učeno v jejich školách. "Mně, zdaleka nejmenšímu ze všech svatých, byla dána tato milost, abych mezi pohany kázal Kristovo nevystižitelné bohatství a abych všem vysvětlil, jaká je účast na tom tajemství (jež bylo od věků ukryto v Boh
u, který všechno stvořil skrze Ježíše Krista), aby nyní byla skrze církev oznámena vládám a mocnostem v nebesích přerozmanitá Boží moudrost," (Ef 3:8-10, NBK). Prostřednictvím tohoto nového uskupení Židů a Pohanů, uskupení, které v takovéto formě neexistovalo nikdy před tím, je po věky skryté svaté tajemství učiněno známým a zjeveno i andělským zástupům. Protože minulé věky, přítomný věk a budoucí věky Bible zjevně učí (Ef 1:10; 3:1-6), teologové zastávající teorii jedné Smlouvy, uznávají rozdílné věky, nebo časové periody, ale přemýšlí o nich pouze jako o rozdílných způsobech uvedení identického Božího záměru. Písmo zcela jasně buduje celou doktrinální strukturu na existenci věku minulého, přítomného a budoucího. Popřít toto rozdělení, které se týká rozdílných Božích záměrů znamená odložit zásadu "sola scriptura".