Jan Hus je především znám jako snad největší český reformátor, který usiloval o nápravu římské církve. Za svůj vzor považoval anglického křesťanského teologa Johna Viklifa, od kterého převzal postoj učení založeném na Bibli. Kázal v českém jazyce, ve kterém napsal i některé své knihy. Je rovněž reformátorem českého pravopisu a zasloužil se o překlad bible a o vydání Kutnohorského dekretu, jímž zrušil král Václav IV. převahu německých profesorů na Karlově univerzitě. Svými názory se pochopitelně znelíbil vysokým představitelům římské církve, a dostal se do sporu s výkladem víry, reprezentované papežem. Zejména od roku 1408 se Jan Hus i jeho příznivci stále častěji dostávali do sporů s ideovými protivníky, zejména s německými mistry na univerzitě v Praze a českou římskokatolickou hierarchií.

Po klatbě, která nad ním byla vynesena roku 1412 odešel Jan Hus z Prahy a žil nejprve na Kozím Hrádku a v Sezimově Ústí, poté na hradě Krakovci u Rakovníka. Získal podporu vlivných kruhů, včetně předních osobností královského dvora, mezi jinými i krále Václava IV. Ten se od něj ale později na rozdíl od královny odklonil. Roku 1412 Hus vystoupil proti prodávání odpustků. Dva roky nato odjel na pozvání císaře Zikmunda do Kostnice na koncil, aby zde obhajoval své učení. Po několika slyšeních u koncilu byl Jan Hus prohlášen za kacíře, zbaven kněžské hodnosti a odsouzen k smrti upálením. Své učení odmítl odvolat.

Jan Hus byl zavražděn dne 6. července 1415. Jeho popel byl hozen do řeky Rýna, aby po něm nezbyla žádná památka. Jeho smrt posílila v českých zemích reformní hnutí, jež přerostlo v období husitských válek.

Jan Hus je jedním z nejdůležitějších postav křesťanství. Na jeho učení stavěl například Martin Luter. Jan Hus se právem stal symbolem boje za pravdu a autoritu Bible a právem představuje jednou z největších osobností českých dějin.