CEP Koloským1:25-26 Stal jsem se jejím služebníkem, jak mi to uložil Bůh podle svého záměru, aby se na vás naplnilo Boží slovo, tajemství, které po věky a po celá pokolení bylo skryto, ale nyní je zjeveno jeho svatému lidu. Starý zákon pojem církev nezná a až Kristovo nanebevzetí a letnice přinášejí novou ekonomii Boží, dispenzaci milosti, neboli církve. Židé očekávali nastolení pozemského Kristova království ve viditelné formě ve svobodě od nadvlády Říma. Ale stejně tak to chápali i Kristovi učedníci, neboť při Kristovu ukřižování si mysleli, že je všemu konec.

Právoplatná nabídka „evangelia království“ se tedy již nekáže a byla odsunuta na pozdější dobu, kdy mi už tady nebudem (jsme vytrženi, neboli „vtrženi do nebe“ HARPAZO 1.Tes 4:17) a bude opět kázána až během soužení. Židé odmítli Kristovu nabídku a namísto toho jej ukřižovali. To však přineslo spásu pohanům (Řím 11:11) a Bůh přichází s novým plánem, tajemstvím, které měl připravené od stvoření světa – církví, Jeho Tělem Kristovým.

Církev je místem plnosti Krista (Efezkým 1:23) a bez toho, aniž bychom byli součástí místní lokální církve a v podřízení jednomu pastoru-učiteli, nemůžeme Krista poznat plně. To znamená, že osamělí křesťané jsou mimo dokonalou Boží vůli. Zdravá, v Bibli věřící církev, která chodí evangelizovat je totiž místem našeho růstu, povzbuzení, výměny života Těla Kristova (podíl ostatních věřících), ochrany před subjektivitou apod. A v neposlední řadě je církev svědectvím světu, židům, andělům a mocnostem a to i těm padlím (Efezkým 3:10, 1.Pe 1:12). Věk církve je překrásné období Boží milosti.