Milost je, jak už jsme zmiňovali, že dostáváme od Boha Jeho nezaslouženou přízeň, věci, které nám dává zadarmo bez zásluh. Bůh udílí své dary milosti všem křesťanům a my máme podíl na jejich milosti, na věcech které jsou jim dány. To, že je někdo v neděli požádán, aby se sdílel svědectví, nebo dokonce úvod před hlavním kázáním, není něco, co by ve mělo působit závist a zášť, ale můžu mít na té milosti podíl. Můžu být obohacen slovy svého bratra. To, že někdo udělá ohromný krok víry a milostí Boží opustí svůj zvykový hřích, by ve mně opět nemělo působit závist a zášť, ale radost z Božího vítězství v něčím životě. To, že je někomu dán životní partner neznamená, že zahořknu, ale že se budu radovat spolu s nimi z Boží milosti, která je jim dána. Pokud se nedokážu radovat a děkovat Bohu za Jeho milost (projev Boží přízně) v životech ostatních, přijímám a vyjadřuji ducha Satana, který je hlavním odpůrcem Boží milosti.