Tady máme další nádherný verš, milujete Boží Slovo také tak jako já? Pavel zde vzpomíná na svojí církev, kterou ve Filipským založil. Všimněme si však, s jakým postojem na svoji církev vzpomíná. Při každé vzpomínce děkuje Pavel Bohu, je jako otec, kde církev ve Filipech je jeho dítětem. Má srdce správného pastýře, který miluje své ovce a je ochoten za ně položit svůj život. A nejen ochoten, také jej položí, to kvůli tomu jakého měl učitele – Krista. I my sami budeme takoví, jaký je náš učitel. Záleží však na našem rozhodnutí. Nakonec však děkuje Bohu při každé vzpomínce na Filipské, nejen že vidí jejich potenciál, ale i jejich ovoce. I my můžeme být takoví, aby za nás náš pastor děkoval Bohu, kdykoliv si na nás vzpomene. A my, každý z nás, můžeme žít takový život, abychom dělali radost našemu pastorovi i samotnému Bohu. Je to možnost každého křesťana, je to naše rozhodnutí. Na nás je pouze rozhodnutí, ta práce je pak zodpovědnost Boží (více viz. Fil 1:6).