Filipským 4:11Ne že bych si naříkal na nedostatek; naučil jsem se být spokojen s tím, co mám. „Tak ahoj, jak je?“, ptám se a slyším: „je to hrozné, je to těžké, je to…“. Nechce se mi to pak poslouchat, abych také nebyl infikován tou negativitou, ale nevím pak, jestli jen to opravdu přeci jenom není tak hrozné a já bych měl skutečně naslouchat. Ale pokud se jedná vždy o stejnou odpověď od těch stejných lidí, pak se jedná spíše o postoj k životu, než o skutečnou tragédii a potřebu vypovídat se. Takovou kyselou odpověď plnou stížností a trápení můžeme slyšet i od věřících, ale čemu skutečně „věří“? Pavel se naučil „být spokojen s tím co má“ a samozřejmě i s tím co nemá. Být spokojen s tím, co nemám znamená vypořádat se, se závistí. Být spokojen s tím co mám, znamená vypořádat se, se všedností a být vděčný. A právě naše vděčnost je ukazatelem naší duchovnosti a ta přichází z toho, čemu skutečně věříme. Skutečně věřím tomu, že Bůh ví, že se stará, a že zaopatří? Skutečně věřím, že mám vše co potřebuji? A k tomu navíc i co chci? Skutečně věřím, že mě miluje? Věřím Jeho Slovu? Římanům 8:32On neušetřil svého vlastního Syna, ale za nás za všecky jej vydal; jak by nám spolu s ním nedaroval všecko?