Bible na mnoha místech zjevuje, že jednoho dne staneme před soudem. Nevěřící v soudu k odsouzení, věřící v soudu k odměnám. Někdy tomu také podle řeckého slova říkáme BÉMA soud. Vše co jsme v životě vyprodukovali v těle shoří, ale co bylo zjevením Božího charakteru zůstane. 1.Korintským 3:11-15Nikdo totiž nemůže položit jiný základ než ten, který už je položen, a to je Ježíš Kristus. Zda někdo na tomto základu staví ze zlata, stříbra, drahého kamení, či ze dřeva, trávy, slámy – dílo každého vyjde najevo. Ukáže je onen den, neboť se zjeví v ohni; a oheň vyzkouší, jaké je dílo každého člověka. Když jeho dílo vydrží, dostane odměnu. Když mu dílo shoří, utrpí škodu; sám bude sice zachráněn, ale projde ohněm. A pak přijdou ty odměny, které nás rozpláčou. Budou to podobné situace, jako je následující verš z Filipským. Filipským 4:10Velmi jsem se v Pánu zaradoval, že již zase rozkvetla vaše péče o mne. Vím, vždycky jste na to mysleli, jen jste neměli příležitost. To co totiž Pavel zde píše jsou slova ocenění a povzbuzení, ale jaká je skutečnost?! Opravdu vždycky na Pavla mysleli, jen neměli příležitost? Opravdu nebyla možnost, aby o Pavla pečovali. A třeba že i pečovali, ale co když ve skutečnosti mohli víc? Bůh i nám poděkuje za naší službu, ale nám bude mnohokrát do breku, protože budeme vědět, že jsme mohli udělat více. Jen to pro nás tenkrát (tenkrát na zemi) bylo těžké, avšak potom v realitě nebe uvidíme, jak málo jsme Bohu věřili. A Bůh nám bude přesto s upřímnou radostí děkovat. Matouš 25:21Jeho pán mu odpověděl: ‚Správně, služebníku dobrý a věrný, nad málem jsi byl věrný, ustanovím tě nad mnohým; vejdi a raduj se u svého pána.‘ A ačkoliv možná budeme brečet, budeme nejšťastnější jak jen budeme moci být.