Milost a pokoj, milost (řecky charis) je něco, co si nezasloužíme a přesto nám to Bůh ze své vůle a charakteru  dává, NEZASLOUŽENĚ, jinak by milost nebyla milostí. Pokoj, který nám Bůh v tomto světě dává není pokojem pouze materiálním nebo zdravotním, ale duchovním, a to je ten skutečný pokoj. Tento pokoj má zdroj v Bohu, a proto je možné mít pokoj uprostřed bouří našeho života. Pokoj, který svět nechápe, ne pokoj, který svět dává, ale pokoj, který dává Bůh sám. Míra mojí důvěry Bohu, Jeho charakteru a Jeho Písmu – Bibli, bude míra do jaké budu prožívat Jeho pokoj v situacích. Je to jako Ježíš spící na lodi v bouři, Jeho důvěra Otci a Jeho plánu byla Jeho pokojem v situaci. Je to jako plačící dítě, které se utiší, když jej matka či otec přivinou ve své náruči. Nechme se tedy i my zavinout do náruče Boží, nechme se nést a poznejme jaký skutečně je, abychom měli POKOJ plynoucí ze správné důvěry.